Po skončení 2. světové války zůstalo na území bývalého Protektorátu Čechy a Morava množství německých stíhacích letounů Bf-109 ať již v různém stádiu rozpracovanosti ve výrobních závodech, tak i opuštěných na bývalých letištích Luftwaffe. Obnovená Československá republika stála přitom před úkolem znovuvybudování ozbrojených sil včetně letectva. Kromě strojů získaných v zahraničí se jako další zdroj letecké techniky nabízelo vytěžení válečných pozůstatků. A tak v továrně Avia započali s rekonstrukcí letounů Bf-109 pozdních verzí. Tímto způsobem bylo získáno menší množství strojů zařazených nejprve do kategorie cvičných a označených C-10, později přeřazených do kategorie stíhacích a označených S-99. Provedení tohoto letounu v zásadě odpovídalo Bf-109G-10, později, z důvodu nedostatku motorů DB-605, byla továrnou Avia provedena zástavba motoru Jumo-211 a takto vzniklý stroj byl označen S-199. Jednou z možností je model Revell. Na první pohled je celkem slušně propracovaný s jemným negativním rytím a přiměřeně ztvárněnými detaily. Na výběr jsou dvě obtiskové varianty, jak jinak, německé Luftwaffe. Detailní zkoumání modelu přineslo některé úpravy, které bude dobré provést k získání skutečně reprezentativního modelu Bf-109G-10. Především se to týká vrtule, která má ve stavebnici malý průměr a jiný tvar listů. Také vrtulový kužel se zdá příliš dlouhý. Další oblastí úprav se stane podvozek, který byl u pozdních verzí Bf-109 značně přepracován - byl zvětšen rozchod zakotvením podvozkové nohy dále od trupu a upraveny podvozkové kryty na dvojdílné.
Protože jsem trochu líný, problém s vrtulí jsem napravil pomocí odlévané sady od Pavla Models, podvozek, resp. podvozkové šachty jsem upravil nožem a pilníkem - rozšířil a vytvaroval jsem šachty směrem k trupu a mírně posunul otvory pro ukotvení podvozkových noh. Do podvozkových šachet jsem také navrtal odlehčovací otvory. Na pilotní prostor jsem využil doplňky Eduard Zoom, v pancéřové desce za hlavou pilota jsem doplnil okénko z pancéřového skla a anténu radiokompasu jsem místo z leptu vyrobil z kousku drátku. Rovněž jsem odvrtal sání kompresoru. K oddělené směrovce jsem přilepil vyvážení, které je v modelu jako součást kýlovky; příslušný zářez v kýlovce jsem vypiloval. Jinak jsem během stavby nezaznamenal problémy, dokonce i průhledný kryt kabiny je dostatečně čirý a tenký, takže původně plánovanou náhradu krytem od Pavla Models jsem nakonec nerealizoval a raději rozříznul původní překryt. Jedno z mála míst hodných zvýšené pozornosti je chladič pod motorem, kde je třeba doplnit regulační klapku - ať již odvrtat a doplnit pootevřenou, nebo jen narýt, což byl můj případ. Již od začátku jsem byl rozhodnutý pro nějakou československou variantu - také proto je tento článek nazván Avia S-99. V úvahu připadalo v zásadě pouze zbarvení Sboru národní bezpečnosti s červenými doplňky. Mám za to, že letouny S-99 nebyly lakovány dle příslušného předpisu světlou ocelově šedou shora a tmavě ocelově šedou zdola, ale světlou šedou, odpovídající zhruba německému odstínu RLM77, na všech plochách s šarlatově červeným nátěrem přídě, náběžných hran křídel a vodorovných ocasních ploch.
Takže celý letoun jsem natřel šedou Humbrol 127, červené doplňky jsou namíchané z červené Humbrol 60 s přídavkem černé, žluté a bílé. Po pravdě řečeno, vzhledem k tomu, že by odstín měl souhlasit s barvou písmen imatrikulační značky, jde o nelehký úkol. Nicméně, nějak jsem se s tím vypořádal a poté celý model přelakoval lesklým akrylovým lakem ModelMaster a nanesl obtisky Tally Ho!. Veškeré označení se skládá z civilní imatrikulační značky, která je v obtiscích rozdělena na bílý podklad a červená písmena, a výsostných znaků letectva SNB ve tvaru sférického trojúhelníku na SOP. Obtisky Tally Ho! jsou příkladně tenké, dobře kryjí a mají minimální přesah laku, takže v zásadě příjemná práce s minimem použitých vodiček. Z nabízených možností jsem zvolil letoun v.č. 11 OK-BYK, který se nijak nevymyká obvyklému zbarvení.
Poté přišla na řadu patina - napuštění spár čirým lakem s přídavkem černé a přelakování celého modelu čirým lakem s přídavkem pískové. Poté jsem černou Humbrolkou znázornil okouření od výfuku a na závěr celý model znovu přelakoval čirým polomatným lakem ModelMaster. Pominu-li nápravu vrtule, která je podle mě bez doplňkové sady těžko řešitelná, dá se v podstatě z krabičky postavit velmi slušný model stodevítky, navíc vynikající zvoleným zbarvením.